Jak se v dnešní době definuje dokonalost ženy? A vyžadují ji od nás muži skutečně? A co naše děti – opravdu musíme být super matky, aby naše děti byly šťastné?

V naší zrychlené době jsme my samy přistoupily na hru „na hon za vlastní dokonalostí“. Chceme být silné a soběstačné ženy, které mají úspěch v práci. Dokonalé manželky a skvělé milenky, disponující štíhlými stehny a pevnými zadky. 24 hodin denně a 7 dní v týdnu jsme nejlepšími matkami, které dělají dětem bio svačiny a šijí po nocích kostýmy na školní karneval (a to i přesto, že šít většinou neumíme). A to všechno jen proto, že se to od nás očekává.

Ale očekává se to opravdu?

Proč my samy na sebe klademe takové nároky? Proč máme stále pocit, že bychom měly věci dělat ještě lépe?

Ráno vstaneme v šest, v rekordním čase zvládneme čištění zubů, sprchu, make- up a řasenku. Jsou dny, kdy tyto činnosti děláme i všechny najednou. Během pěti minut na sebe natáhneme dva svršky hodící se alespoň trochu k sobě (ano, doby postávání u zrcadla s hodinovým rozjímáním jsou opravdu pryč) a letíme připravit snídani a svačinu pro děti.

Během letu do kuchyně rozrazíme dveře dětského pokoje a snažíme se děti vzbudit, což je samozřejmě jako každý den, nadlidský výkon. Škola je očividně dost bere.

Takže vycházíte OPĚT o 15 minut později, protože jste navíc neuváženě kontrolu extra předmětů pro tento den, nechala až na ráno. Kružítko a úhloměr na matiku, kaštánky a špejle na výtvarku, věci na plavání, peníze na školní výlet a podepsanou žákovskou. Máte pocit, že máte dětí pět a ne dvě.

Odvezete je do školy a spěcháte do práce. Protože je zácpa (nečekaně), tak přijedete samozřejmě pozdě na poradu, kde je nový šéf a vy jste tedy moc pěkný první dojem neudělala. Jste ale přeci schopná žena, takže po tom, co si utřete zbytek cereálií z šatů a odlepíte divnou lepivou věc z nových lodiček, posbíráte své pošramocené ego, vypijete půl litru kafe a vymyslíte luxusní projekt, kterým ohromíte své kolegy i nového šéfa (nic jiného vám nezbývá, že). Díky své aktivitě (vaše ego plesá! odcházíte domů s kupou úkolů na večer a říkáte si, že jste vážně kráva).

Výhodou je, že na to nestihnete myslet dlouho, protože letíte rovnou do družiny (babička neměla čas a manžel má školení do večera), abyste absolutně vyčerpaná vyzvedla své drahé ratolesti, které očekávají vaši plnou pozornost. Celou cestu na střídačku melou, zpívají, piští, vřískají a na parkovišti vám ve finále i zatančí. To už skoro omdléváte. Ale jste dokonalá žena, takže i mdloby jsou stále s úsměvem ve tváři.

Váš úsměv ale ztuhne ve chvíli, kdy s jednou vřískající a druhou tančící opičkou přelezete práh domu a rozhlédnete se kolem. Ta chlupatá metrová obluda, která měla být původně váš roztomilý psí mazlíček, rozdrbala cosi péřového, co se v tuhle chvíli válí všude okolo.

V obýváku na sedačce leží králičí bobky a neunikne vám kompletně rozkousaná šňůra od nové (designové a fakt drahé!!!) lampy vedle televize. Když chcete zařvat „Kdo zase nezavřel toho přiblblýho králíka!!“ a vztekle se rozběhnout s cílem ho chytit, ujede vám noha po kostičce z lega, urazíte si palec o gauč a rezignovaně se sesunete na podlahu.

Kdejaký (i válečný!!) bojovník by to už vzdal, ale vy jste dokonalá žena.

…a ženy na tyhle malichernosti nemají čas.

Takže se zvednete, zavřete králíka, psa vyhodíte na zahradu, vypočítáte 2 slovní úlohy z matematiky, zkontrolujete připravené tašky do školy, zalijete skleník a jdete dělat večeři. Po večeři umyjete nádobí, přečtete pohádku před spaním, dáte si 30 minut na rotopedu (musíte mít do toho všeho hlavně ten pevný zadek) a konečně usedáte k pracovnímu projektu, který máte na zítra připravit. Spát jdete ve dvě s tím, že jste to stejně nestihla. A když už to vypadá, že konečně usnete, napadne vás, že jste si zapomněla zopakovat anglická slovíčka na zítřejší hodinu, kterou si platíte (místo oběda).

…kdy se nám tohle stalo?

Kdy jsme se z žen, o které se muži starali a měli jsme každý svou úlohu, staly feministické a věčně se honící „robotky“ toužící po neustálé dokonalosti ve všech směrech?

Kdy jsme se začaly tak tyranizovat a ubíjet našimi nesplnitelnými nároky samy sebe, že nás kolikrát musí zastavit až smrt nebo těžká nemoc? A kde jsme v tom všem ztratily povědomí o své vlastní hodnotě, když i přes tohle všechno, co někdy zvládneme, jsme schopné o sobě pochybovat?

Někdy to svádíme na muže, ale oni jsou v tom kolikrát opravdu nevinně. Většinou nás milují i s našimi chybami a špíčkem na břiše. A ten náš perfekcionistický závod, ve kterém nevidíme samy svou hodnotu, jim leze jen na nervy.

Zastavte se někdy, milé ženy…

A uvědomte si, jak jste krásné a úžasné a že si zasloužíte mnohem víc než sebeobětování se pro druhé nebo týrání se pro představu o vlastní dokonalosti.

Život je o radosti a o tom, žít ho tady a teď se všemi jeho krásami. Proto nechte chvíli věcem volný průběh, přestaňte mít stále vše pod kontrolou. Udělejte si pravidelný čas samy pro sebe.

Chodťe jednou týdně s kamarádkami na víno nebo si napusťte vanu, na obličej a vlasy si dejte masku, do uší sluchátka s hudbou a do ruky knížku, co vás baví (kdy jste totiž naposledy měly čas číst, že…;-) A myslíte-li celou tuhle akci vážně, zamkněte si dveře. 

Až toto uděláte poněkolikáté, budete velmi překvapená, jak to za těmi dveřmi šlape i bez vaší účasti. Většinou totiž tím, že chceme vše zvládnout samy, si věci jen ztěžujeme. Dejte lidem kolem sebe prostor, důvěřujte jim, i když třeba vše neudělají hned napoprvé tak dokonale jako vy. Ale vždy tím získáte. A platí stále stejné pravidlo: „budete-li šťastná a spokojená vy, stanou se mnohem harmoničtější a šťastnější vztahy ve vaší rodině. A proto se mějte se rády, nezapomínejte na sebe a hýčkejte se. Jste totiž naprosto úžasná stvoření, která už dokonalá jsou. Přeji vám, ať to vidíte a cítíte každý den.

S láskou